LUHAČOVICKÉ PRAMENY
nejznámější minerální prameny
Vincentka
Je nejproslulejším luhačovickým pramenem, který vyvěrá na severním úpatí Velké Kamenné. Již v roce 1680 byl znám jako "Hlavní pramen", pojmenování Vincentka dostal až koncem 18. století. Současná hala na Lázeňském náměstí byla postavena v letech 1947 - 1948 a Vincentku zde můžete ochutnat ve formě studeného i ohřívaného nápoje.Nejčastěji se používá k pitné léčbě a k inhalacím. Má zvýšený obsah kyseliny borité, fluoridů a barya. Jako jediná ze zdejších pramenů se plní do lahví a vyrábějí se z ní další výrobky. Vydatnost pramene činí 10-12 l/min.
Nový Jubilejní
Tento pramen byl veřejnosti zpřístupněn v roce 2013 a najdete jej mezi Společenským domem a vilou Alpská růže. Byl navrtán v roce 1988, jeho vydatnost je 15 litrů za minutu a nachází v hloubce 50,5 m. Nově vzniklý pavilon je komponován do kruhu, uprostřed kterého se nachází samotný vodní prvek, jehož tvar připomíná krystal soli, která je ve zdejších minerálních pramenech bohatě obsažena a podle legendy o solných sloupech ukrytých v zemi výstupu je symbolicky nad terén. Horní část kvádru je tvořena skleněnou nádobou, pod níž se voda rozstřikuje a vnáší tak do celé kompozice pohyb. Na stranách kvádru jsou otištěny stylizované květinové motivy připomínající původní název pramene Luční. Přesněji se jedná o květy bedrníku, které se staly základním motivem a inspirací Jurkovičovy architektury. Celý prostor dotváří výrazná atypická čtrnáctimetrová lavice s opěradlem komponovaná jako pohodlné křeslo.
Aloiska
Patří k nejstarším minerálním pramenům. Vyvěrá v parku nad Bílou čtvrtí o 30 m výše než ostatní prameny. Původně dřevěná studánka byla známa jako Luisin pramen, Lesní pramen nebo také Pramen v hoře. K pitné léčbě se používal od roku 1821. V roce 1830 byl řádně zachycen a dostal své nynější jméno Aloiska a o33 let později byl vystavěn stávající pavilon. Aloisky se užívá k pitné léčbě, především při onemocnění zažívacích orgánů, ale i k inhalacím. Má zvýšený obsah jodu, železa, kyseliny borité a některých stopových prvků. Průměrná vydatnost pramene je jen 3 l/min.
Pramen Sv. Josefa
Tento pramen vyvěrá v blízkosti kostela Svaté Rodiny. V roce 1994 byl původně zamýšlen jako zkušební vrt do hloubky 500 m, kvůli komplikacím byl vrt dobudován až v roce 2000 a přeměněn na čerpací objekt. Pro veřejnost je pak určena kašna Marka Trizuljaka. Pro svou nízkou mineralizaci je voda velmi vhodná k pitné léčbě při onemocnění trávicího ústrojí, dýchacích cest a k uhličitým koupelím. Vydatnost pramene je 30 l/min.
Viola
Vrt pramene Viola se nachází v lese nad pramenem Ottovky. Byl naražen dne 2.11.2010. Je doveden potrubím dlouhým 1,3 km až do Lázeňského léčebného domu Praha. Minerální voda je využívána pro pitné kúry lázeňských pacientů a hostů, pro uhličité koupele, inhalace a kloktání.
Ottovka
Vyvěrá na pravém břehu Horní Olšavy na úpatí svahu Malé Kamenné o 10 m výše než ostatní prameny. Jen nejlidovějším luhačovickým pramenem. Původně vytékala volně. Teprve v roce 1905 byla zachycena v kamenném sklepení. V roce 1929 byl nedaleko jejího skutečného vývěru postaven kruhový pavilon, který navrhl architekt Skřivánek. Ottovka má zvýšený obsah jodu, železa, kyseliny borité a některých stopových prvků. Používá se k pitné léčbě a její vydatnost činí pouze 3 l/min.
Pramen Dr. Šťastného
Je nejzajímavějším luhačovickým pramenem. Vyvěrá v blízkosti Lázeňského divadla. Pramen byl původně upraven jako studna Janovka. Při dalším hloubení vrtu v roce 1929 došlo v hloubce 37 m k erupci silně proplyněné minerální vody, která stříkala do výše téměř 20 m a tak dostal název Gejzír. Poté dostal na počest luhačovického rodáka, umučeného za II. světové války jméno Pramen Dr. Šťastného. Má zvýšený obsah kyseliny borité, fluoru, jodu, lithia a barya. Jeho vydatnost je od roku 1990 upravena na 3 l/min. Používá se k pitné léčbě a má nejvýraznější chuť.